Final Books

Moje manželka sleduje závody světového poháru v biatlonu. Já jsem tomu nikdy nevěnoval pozornost, protože jediným sportem, o který jsem se kdy zajímal, byla vždy formule 1. Neměl jsem vůbec tušení, co to biatlon je, i když si vzpomínám, že můj malý syn občas něco takového doma předváděl.

V posledních letech jsem ale často zaslechl jméno Gabriela Soukalová, když jsem třeba prošel kolem televize. Říkal jsem si v duchu a někdy dokonce i nahlas „zase Soukalová“.

Tohle se ovšem postupem času stupňovalo, a tak jsem se nakonec nechal zlákat ke zhlédnutí několika závodů; samozřejmě žen. V legraci jsem prohlašoval, že mne zajímá jenom Soukalová.

To bylo v předjaří roku 2015 a tam se to stalo. Poprvé jsem viděl Kaisu v akci. Ihned si získala mé sympatie a stala se mým velkým vzorem. Její vytrvalost, odhodlání a bojovnost je pro mne dodnes inspirativní. Dodala mi novou energii k pokračování v mé práci.

Už jen to její jméno, považte, je fascinující. Ale i všechno ostatní. Celým jménem Kaisa Leena Mäkäräinen.

Nemyslím si, že by to měla na svědomí buráková pomazánka, jak říkala Audrey Hepburn ve filmu Snídaně u Tiffanyho; beze sporu bude vše souviset s mojí náklonností k severským zemím i ke způsobu tamního života. Pravdou je, že kdybych měl někam odejít, bylo by to nejspíš právě tam.

Mým favoritem ve formuli 1 byl donedávna samozřejmě Kimi Räikkönen. A také norský losos, finská vodka a švédské kuličky :).

Dělám si srandu. Jinak ale zastávám názor, že by měl každý žít tam, kde se narodil.

Ostatně, vzpomínáte si někdo na slova soudruha Chruščova? Ten vždycky říkával, že my si na socialismus jenom hrajeme. Že ten pravý socialismus je ve Švédsku. A měl svatou pravdu.